DOMA V NOLA NA PAPÍŘE ANEB „JAK JSEM PSALA KNIHU“

New Orleans – město jazzu, město plné historie, dobrého jídla a pití a nejmilejších lidí na světě. Stalo se před lety mým novým domovem. Tady vychovávám své dcery, tady jim pouštím zdejší hudbu a procházím se s nimi divokou louisianskou přírodou. Tady jsme ale i daleko od babiček a dědečků, od českých lesů a hor. O tom, jak se nám tu žije, o tom, jaká je realita amerického života viděná českýma očima i o tom, jaký je americký Jih a samotné New Orleans, už roky píšu a natáčím reportáže. Teď je vydávám knižně v Česku.

Žhavé zprávy z Prahy, že kniha Doma v Nola právě dorazila z tiskárny, si čtu s časovým posunem. Doma je klasický pondělní chaos. Právě jsem připravila 3x snídani, 2x svačinu do školy a 1x oběd a to je teprve 8.30 ráno. Pondělky jsou naštěstí taky dnem, kdy mám celé 4 hodiny pro sebe a svou práci.

A tak jedu do City Parku, natočit nějaká videa k promu knížky a pak hurá do kavárny doladit červnový program v Česku. Už se to plní – hudební festivaly, několik křtů a čtení v knihkupectvích. Moc se na to své „turné“ těším a řeknu vám proč. Skoro 10 let žiju v Americe, navíc na Jihu, kde nás moc Čechů není. A stejně dlouhou dobu píšu a natáčím různé historky, rozhovory a příběhy a jen někdy se dozvím, co si kdo o reportáži myslí, jestli ho zaujala, nebo naopak (a pochvaly od rodičů se nepočítají, že). Téměř vždy je to jednosměrný proces, kdy já vyšlu do Česka informace, ale málokdy se ke mně za oceán dostane nějaká reakce. I když sociální sítě i tento fakt dost mění. A právě na to, potkat se se skutečnými lidmi, přáteli a pobavit se nad sklenkou o tom, co je na Americe a New Orleansu zajímá, na to se těším každý rok nejvíc.

Napsat knížku mě poprvé napadlo už docela dávno. Začátky tady nebyly jednoduché, vytrhnout se z prostředí, kde má člověk vše, co si kdy přál a vydat se přes půl světa, když je mu 25, není úplně procházka růžovým sadem. A tak jsem se potřebovala vypsat. Terapie psaním pokračovala prací pro Český rozhlas a díky natáčení jsem začala objevovat milion zajímavých témat. V New Orleansu mám vždy všude možně papírky se seznamy témat, která musím zpracovat. A díky tomu jsem poznala stovky lidí.

Obyčejných – řidičů tramvají nebo leštičů bot, milujících své město jako nic jiného na světě, pekařů, jejichž rodina přišla z Československa nebo muzikantů hrajících na ulici, kteří čekají na své objevitele a kteří to dělají z lásky i z nutnosti vydělat si na chleba. Reportáží přibývalo, přibývalo, až mi začaly dávat smysl pohromadě a začala jsem přemýšlet nad tím, jak jim dát ucelenou podobu, dát je vedle sebe tak, aby na konci toho krásného kreativního procesu byl jasný, čitelný obrázek toho, jak to tady vypadá, jak se tady na Jihu žije.

Vždy, když přijedu do Česka, spousta mých známých se ptá na to, jak se nám taky skutečně žije. Zpravodajství jim prý nabízí jen obecné vidění světa, o kterém si všichni myslíme, že jej známe tak dobře díky americkým filmům a seriálům. Realita je ale často velmi jiná a komplikovaná. Amerika je kontinent, je to obrovská země, která je úplně jiná na severu a na jihu. Já se snažím popsat a vylíčit ten malinký kousek na americké mapě, který čouhá dole vpravo. A taky to, jaký je život jedné smíšené rodiny. Louisiana a New Orleans. Zvu vás k prohlídce jedinečného města alespoň takto na papíře. A zajímá-li vás cokoliv, moc ráda odpovím.

Julie Urbišová
Doma v Nola

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s