Bavila jsem se před pár dny s kamarádkou z Česka přes Skype a ona se mě zeptala, jak to vlastně jako máma cítím. „Víš jak, žít daleko od toho co znáš a co tě tví rodiče naučily“. Tak nějak dokončila otázku. A mě to nedalo a začala jsem nad tím hodně přemýšlet a rozhodla se vám o tom i napsat. Vím, že tento blog čtou mámy po celém světě, co jako já odešly a jsou mámami v zahraničí.

Na první pohled se to mateřství ale vůbec neliší. Dělám to co můžu, aby se mé děti měli co nejlépe a byl o ně dobře postaráno. To je cílem každého rodiče, aspoň v to doufám. Pak se to začíná trošku lišit po kulturní stránce. To co jsem znala z mého dětství já, nezná můj manžel cizinec a naopak. Dále se věci mění i s dobou ve které žijeme. Tohle vše jsou faktory co nás všechny ovlivňují stejně.

Pro mě osobně je asi nejtěžší, že si ještě pořád hledám ten okruh mých nejbližších. Přece jen v Česku jsem měla kamarádky, se kterými bychom děti měli v podobném věku a mohly se scházet dál, ale s dětmi. Tady si ten okruh ještě pořád buduji, i když několik kamarádek maminek mám, jsou to většinou maminky s dětmi ve věku mého syna a nebo staršími, a tak mi občas přijde líto mojí maličké. Naštěstí jsme na baseballu potkali rodiny s holčičkami ve věku naší maličké a tak občas si má s kým hrát.

Potom mi tu strašně chybí podpora rodiny. Nejen mojí ale i manželovi. I když jeho rodina žije v USA, jsou od nás daleko (24 hodin jízdy autem pro vaši představu). A tak hlídaní od babiček nehrozí a návštěvy bratránků a sestřenic nehrozí. Aspoň né tak často jako bychom chtěli.

Na druhou stranu, abych nepsala jen o těch špatných věcech, naše děti vyrůstají s poznáním dvou odlišných kultur, jazyků a zvyků. Do života jim podle mě dáváme něco, co né každý může mít. Už od malička mají rádi cestování a poznávání. Jsou hrdí na to, že znají víc jak jeden jazyk, i když na češtině pilně pracujeme a nejsou v ní plynulý.

Také mají z obou světů to nejlepší, hlavně co se svátků týče. Američani neslaví svátky tak jako mi v ČR. Děti mají dvoje Vánoce a tím pádem dostanou některé dárky už o den dřív. Já si zase užívám Velikonoce bez výprasku.

Myslím, že být mámou v zahraničí, je pro každého jiné. Hodně se mi stýská po mém rodném městě a přátelích, které jsem tam nechala. Ale také se snažím užívat si život tu a teď a plánuji, jak dál ten svět i s mými dětmi poznávat.
Jak to cítíte vy?

Mirka