Jak to většina z nás zná, jsme věčně nespokojené se svým tělem. Vždy si najdeme co by mohlo vypadat lépe a nebo, že máme nějaké to kilo navíc a je to tak pořád dokola. Proč jsme tak posedlí naším vzhledem? Jelikož na každém kroku vidíme jiné, co zdravě jí a co sportují atd. Máme potřebu se porovnávat a je nám líto, že zhřešíme jednou koblihou a nebo zmrzlinou.

Já mám ke svému tělu podobný vztah. Přibrala jsem po dětech a teď díky stresu jsem přibrala ještě o něco víc. Ale přišel zlom, když jsem se uviděla v mých nových plavkách. Nebylo to o tom, že v nich vypadám jako velryba (i když trošku ano), ale v tom že jsem si uvědomila co tomu svému tělu vlastně dělám.

V poslední době bývám hodně unavená a nevyspalá, i když spím daných 8 hodin denně. Tak v čem je chyba? A při pohledu do zrcadla jsem si uvědomila, že chyba je v mé životosprávě a nedostatku pohybu. A tak jsem se pomalu začala zamilovávat do svého těla, ne do toho jak vypadám, ale do svého těla. Protože pro toho, koho milujete přece chcete jen to nejlepší a uděláte pro to vše, co můžete.

A tak i já jsem začala sportovat a jíst zdravěji. Ještě se sice své zmrzliny a nebo čokolády nevzdám, ale v poslední době se snažím aby to špatný nepřevažovalo a bylo to jen občas. A s láskou se o své tělo začínám starat. A jede to samo a není žádné nucení. Ono to je vždy hlavně o té psychice…

​Mirka