Dlouho jsem debatovala jestli tento článek napsat, ale pravda je taková, že bych se o toto ráda podělila, takže jdu jak se říká s kůží na trh.

Už dlouhou dobu jsme s manželem plánovali, že se konečně po 5-ti letech podíváme do Čech. Od té doby co nás armáda poslala zpět do USA jsme tam ještě ani jednou nebyli. Já celá natěšená, že tento rok v létě konečně vše vyjde a já se konečně podívám domů za rodinou a přáteli. Měla jsem vědět líp než si dělat plané naděje.

Manžel mi tvrdil, že na 99.9999% pojedeme. Chtěl by se také podívat, protože jeho rodinu vídáme aspoň jednou ročně a také má moc rád moje přátele. A tak jsme plánovali, koukali po letenkách a já se čím dál víc těšila. Začala jsem se domlouvat s přáteli. A chtěla jsem i překvapit mého nejlepšího kamaráda a s jeho ženou, jsme to také začali pomalu plánovat.

Ale jak to tak bývá, věci nešly podle plánu. Nejdříve se manželovi rozbila motorka a oprava bude pěkně drahá (ještě je pořád v opravě, a to skoro už 2 měsíce). Já samozřejmě začala trošku panikařit, ale manžel mě opět začal ujišťovat, že prostě poletíme stůj co stůj. Ale já už někde v hlavě cítila, že se tohle přání asi nesplní.

Pár týdnů po motorce, jsme dostali peníze z daní a našla jsem levné letenky. Manžel ale chtěl počkat, až kolik bude stát oprava motorky a potom bychom hned koupili letenky. Ale osud má vždy jiné plány. A odešlo nám jedno z aut. Asi si říkáte, že jedno z aut, tak máte druhé a nebo veřejnou dopravu. To sice ano máme druhé auto, ale veřejná doprava kde bydlíme my není a bez auta se ani do obchodu nedostanu.

To jsem už věděla, že nikam nepojedeme i když manžel se mě pořád snažil přesvědčit o opaku. No a můj pocit se nemýlil, když mi manžel za pár týdnů řekl, že si myslí, že Česko je z našeho finančního dosahu tento rok. A já hned začala plakat, protože jsem překousla několik let nevidět své nejbližší, abychom si mohli vybudovat zázemí, ale když už to vypadalo nadějně, tak to samozřejmě z nějakého důvodu nevyšlo.

Takže já začala o to víc teď šetřit a příští rok se už na 100% podívám domů za rodinou a přáteli. Už žádná nenaplněná přání…

​Mirka