Od té doby, co jsem poprvé otěhotněla, neustále přemýšlím, jestli jako máma dělám vše jak mám. Neustále se kontroluji a přehodnocuji, co jako máma dělám a jestli si moje děti myslí, že jsem dobrá máma.

Poslední dobou, co jsem se stala i blogerkou, mám možnost pozorovat různé maminky, které také bloguji a nebo jen instagramují. Kolikrát si říkám, wow ta to má ale v malíčku. A začnu přehodnocovat jaká jsem vlastně já. A ano vím, že na sociálních mediích málokdo ukáže i tu horší stánku věci. Ale hodně blogerek teď na toto téma píše článek (myslím realita versus sociální sítě).

Já mám ráda film Matky na tahu, protože to ukazuje, jak si všichni myslí, že když je žena mámou, tak musí být dokonalá, ale bohužel život je jiná realita. Ale kolikrát i zábavnější. A tak se musím kolikrát zamyslet a říct si, že je to v pořádku nebýt občas dokonalá, protože to k životu a hlavně mateřství patří.

A na otázku, jestli jsem dokonalá máma, mám jednoduchou odpověď…. Samozřejmě NE. Je spousta věcí, které se učím každý den o tom být mámou. Přiznávám, že se občas zamknu v koupelně a brečím jaká jsem to strašná matka. Kolikrát mě děti vytočí do takové míry, že křičím, a potom mi to je líto. Je mi líto, když ztratím kontrolu nad emocemi. Ale tohle vše k mateřství patří.

Moje předsevzetí na vždy je být tou nejlepší mámou jakou můžu být a neustále se zlepšovat. Chybovat určitě budu, ale na konci dne si mohu říct, že se z těch chyb poučím a zítra budu lepší mámou.

​Lucka