Znáte to, celý den běháte kolem ratolestí a když se vrátí manžel z práce, tak potom i kolem něj. Tohle mě zavedlo k zamyšlení, proč jednou za čas (většinou jednou za měsíc) nemůžu spát a nebo se vzbudím velmi brzy. Odpověď je jasná, toužím po chvilkách samoty.

A proč vlastně omezujeme spánek na úkor trošku času pro sebe? Nevím jak pro vás, ale u mě je to touha po tichu a být opravdu sama a ničím nerušená. Číst si knížku bez toho, abych ji musela milionkrát položit, jelikož někdo chce něco k pití, nebo k jídlu, nebo mi jen tak popovídat o videohře, o které ale vůbec nic nevím a upřímně mě to ani nezajímá.

Dalším důvodem je, že se nemusím na nikoho ohlížet a dělat si opravdu to co chci, třeba vám napsat tento článek, nebo se dívat na co chci v televizi. Vzít si něco na jídlo bez stálého „já to chci taky“ a nebo „mami, já mám hlad, i když jsem teď právě dojedl“.

Můžu se věnovat jen sama sobě a co mě bavi, samozřejmě to nemůže být nic hlasitého abych nevzbudila celý dům, ale po celodenním rámusu, jsem ráda, že je ticho a klid. Tyhle momenty mi dodávají sílu a jsou uklidňující. Hlavně teď o prázdninách kdy už jsou děti utržené jak z řetězu a je s nimi k nevydržení.

Takže těmto nocím/dnům, i když naspím jen pár hodin, děkuji za to, že mě drží při smyslech a pomáháji mi překonat toto období, kdy je v této domáchosti na mě každý z 90% závislý.

Mirka