Dnes byl docela náročný den. Musela jsem vyřídít hodně věcí a zajet nakoupit. Tady v Americe je vše daleko, takže se nedá jít procházkou a všude se musí autem. S naší malou a malým je to horor. Ale dneska ráno jsem do nich vložila všechnu naději a za příslibu donuts jsme se vypravili.

První zastávka byla obchod, kde jsem potřebovala koupit bublinkovou obálku, jelikož jsem posílala něco sestře do Čech. No a tam to začalo. Naše malá, které jsou dva roky, se samozřejmě začala válet po zemi. Malý, kterýmu je šest, už začal kňourat že chce hračku. A já věděla jak celý výlet bude pokračovat a pohledy přihlížejících, kteří mě a nebo děti, nejspíš litovali a někteří kritizovali, říkaly úplně vše. Ale já se ještě nevzdávala a s úsměvem na tváři dokončila naši zastávku číslo jedna.

Další zastávka byla pošta. A to byla asi ta nejhorší, i když naděje byly vysoké, protože děti byly narkmené. Náš malý si usmyslel, že se z něj stal rodič a po malé pořád řval, ať na to nešahá nebo tam nechodí, atd. Však to určitě znáte. Malá to završila tím, že se rozhodla mi pošlapat nohy a přidat do mé sbírky modřin. Já byla ráda, že jsme v autě a na cestě do naší poslední zastávky.

Poslední zastávka byla knihovna (díky bohu). Děti si v klidu vybrali knížky a vratili ty, které jsme už přečetli. Náš malý potom uviděl papírovou figurínu Batmana a rozhodl se, že je skvělý nápad se s ním začít prát. To už má trpělivost visela na vlásku, a malá to zavšila tím, že se rozhodla mít záchvat vzteku uprostřed parkoviště. Naštěstí auto bylo poblíž a s tím, slíbená cesta domů a odpočinek po obědě, kdy malá spí a malý se dívá na film.

A to nemluvím o tom když musíme na nákup a já jedu s dětmi sama. No snad se to zlepší až budou větší.

​Mirka