Před nějakým časem mě začal bolet kotník a oblast kolem achilovky. Zašla jsem ke své lékařce „paralen na všechno“, která mě řekla, že mám přestat běhat (=D =D =D) a začít cvičit s kotníkem, že to mám od běhání (neběhám). Ovšem když ani po měsíci občasné masáže a cvičení, bolest neustávala, rozhodla jsem se navštívit českého lékaře.
Moje máti mě objednala měsíc předem, ať to mám jako pojištěný a opravdu mě vezmou.

Přišly jsme za 10 minut 9 hodin, v 9 hodin jsem měla přijít na řadu. Ale ouha, nic takového se nestalo. Nikdo z ordinace nepřicházel a ani na klepání nereagoval. Moje trpělivost začínala klesat po dvaceti minutách, kdy moje rozkošné sataní mládě, začalo shazovat letáky za stolečku v čekárně. Poslala jsem tedy moji přítomnou mámu se zloduchem ven, ať jdou objevovat svět a sama jsem se vydala zjistit co se děje.

Jaké bylo mé překvapení, když se za vedlejšími dveřmi, objevila další čekárna se čtyřmi důchodci.
„Čekáte na RTG?“
„Ano, ano“
Super, celou dobu jsme čekaly jinde.
Po dalších 20-ti minutách, kdy se nikdo neukázal, jsem začala být silně naštvaná a začala svoji nevoli hlasitě projevovat. „Se na to vykašlu (byl použitý výraznější výraz). Půjdu někam jinam, mám tu malýho a nemám na tohle čas.“
V tu chvíli kdy jsem potřetí zmínila ušlechtilé zvíře, které dává mléko, vyšla nasupená sestra.
Všichni se na ni okamžitě sesypali jako vosy a u mě si taky nepřidala. Říkám ji, že kluk má do půl hodiny ležet v pelechu a ne čekat v čekárně. Sestřička velmi naštvaně odvětila, že nás tedy vezme, a já jen že doufám, že to nebude za další hodinu jelikož na to fakt nemám čas a ani náladu.

Po tomto výstupu se věci daly do pohybu. Byla jsem přijata do pěti minut a za dalších 10 jsem byla venku i s cédéčkem s obrázky své stařecké nožky.

Dozvěděla jsem se, že mě laser nemine, a že cvičením toho moc nespravím. Přesto, při příští návštěvě krásné Matky měst, navštívím ortopeda, ať mi poví co je vlastně všechno špatně, a co budeme podnikat dál. Doma v Holandsku by mě čekalo platíčko paralenu a nevěřící doktorka.
​
Ač všichni na české zdravotnictví nadávají, neuvědomují si jaké štěstí vlastně mají. Protože léčit ostruhu a zánět šlach paralenem a cvičením, to se může stát jen na západ od naší krásné rodné hroudy.

Ivanka