Psal se rok 2011. Celé mé těhu s malým jsem chodila k německému doktorovi, protože jsme byli na základně v Německu. Americká klinika byla malá a neměla gynekologa, co se staral o těhotné. Neměli ultrazvuk ani potřebné věci pro těhotné. Dojížděla jsem k doktorovi do druhe vesnice vedle základny. Vše bylo hrazeno armádou. Prvního února 2011, jsme s manželem šli na kontrolu, kde mi lékař udělal stěry (já se dozvěděla u mého druhého těhu, že tyto stěry měly být provedeny na začátku), měla jsem 5 týdnů do termínu. Vrátili jsme se domů a ja manžela odvezla na cvičení, jelikož se chystali na letní odjezd do Afghanistánu.
Když jsem se ráno vzbudila a vstala že si zajdu na záchod, cítíla jsem jak kdybych se počůrala, což jsem si také myslela, že se stalo. Zavolala jsem kamarádce pro kterou jsem měla jet a jet s ní na nákupy, jestli by nedojela a nevzala mě k lékaři, jelikož mi možná praskla voda. Nebyla jsem si jistá a pul hodiny autem do nemocnice se mi jet nechtělo, aby mě otočili a poslali zpět domů. Však jsem měla ještě 5 týdnů času. Mezi tím než kamarádka dojela, jsem se snažila dovolat na manželovu jednotku, abych jim dala vědět, co se děje a že asi budu rodit. Po příjezdu kamarádky jsme pobalily pár věci do nemocnice, kdyby náhodou a vyrazily k doktorovi. Po cestě jsem se konečně na manželovu jednotku dovolala, a klidným hlasem pánovi na telefonu sdělila mé jméno, a že mi pravděpodobně praskla plodová voda, a že jsem na cestě k lékaři, nacož tento pán dostal hysterický záchvat (nebo spíš panikařil), ptal se mě dokola, jak se jmenuji a než jsem stačila odpovědět, telefon zavěsil. Později jsem se od jiné kamarádky dozvěděla, že to byl její manžel a že se mě snažil předat velícímu důstojníkovi tak rychle, až vyrval telefon ze zásuvky.
Do této doby jsem ještě žádné kontrakce neměla, takže jsem pořád doufala že se jedná o planý poplach a já se opravdu jen počůrala. Dorazily jsme k doktorovi a já obeznámila sestřičku, co se stalo. Můj doktor měl zrovna pacientku, takže jsem musela počkat. V čekárně se přidaly kontrakce. Doktor vyšel, hned mě prohlídnul a nadal mi, že jsme měly jet rovnou do nemocnice, že se malý dnes narodí.
Já znovu zavolala na manželovu jednotku, a tentokrát telefon vzal velící důstojník, který mě uklidnil, že manžela ze cvičení okamžitě stáhnou a on mě potká v nemocnici. Kamarádka byla nervozní, ať jí neporodím v autě, což jsem ji ukliďnovala, že se nestane.
Mezitím manžel na cvičení zrovna vykládal náklaďák, když na něj zařvali, že dostali telefonát. Chvíli trvalo, než mu došlo, co se děje, ale okamžitě vyskočil z náklaďáku. Když si vše uvědomil, začal utíkat k nachystanému vozu, nacož na něj zařvali, že si musí vzít své věci.
V nemocnici jsme se potkali v rozmezí 30-ti minut. Mé kontrakce už začaly být intenzivnější až do bodu, kdy jsem zadržovala dech, aby to nebolelo. Doktor mi nařídil epidural. Jak zabral, byla jsem už klidná a porod si „užila“. Par hodin po epiduralu se mi chtělo čůrat, tak sestřička (taková postarší porodní bába) došla s kanylou a pomohla mi vyprázdnit močák, jelikož já od prsou dolů nic necitila. No a 5 minut na to jsem měla pocit jak kdybych musela na velkou, a na to mi sestřička oznámila že ne že to je malý. Takže všichni lékaři doběhli do pokoje. Ve druhé mistnosti byl už nachystaný dětský tým s inkubátorem.Bylo na čase tlačit. Zatlačila jsem 6x a malý byl na světě, rychle ho zkontrolovali a protože sám už dýchal, tak nám ho na chvilku dali pochovat, než ho odvezli na odělení.
Pár doktorů bylo čechů a byli rádi, když se dozvěděli že i já mluvím česky a nejen anglicky. Celková zkušenost byla užasná a asi i proto jsem se nebála druhého dítěte.
Mirka =)
Maminy International 